Má na řasách déšť,
auta kolem jako proud,
sám se usmívá
a já nevím, kam se hnout.
Svět okolo nevnímá,
slunce pod svou košilí,
necítí ten ranní chlad,
vždyť byl se mnou před chvílí.
Meteor lásky zůstal v nás,
meteor lásky spálil čas,
meteor lásky máme v dlaních.
Ještě mě líbej, dál mě hřej,
vezmi a dávej, dál se ptej
po čem nám chutná milování.
Štěstí jak motýl, dotek jen,
ve střechách krouží křehký sen,
v očích tvých se zastaví.
Zítra a co zítra s ním,
ještě počkej, pokud vím,
že jsi ránem,
že jsi mou žízní.
Co já,
bezbranná,
spoutaná
v rukou tvých.
Jak vleklý den,
jenom chodník a ten déšť
v městě neznámém,
stíny stromů, slunce v něm.
Duha v barvách neonů,
nás teď studí jako sníh,
každý v kapsách čekání,
na pár vteřin opilý.
Meteor lásky zůstal v nás,
meteor lásky spálil čas,
meteor lásky máme v dlaních.
Ještě mě líbej, dál mě hřej,
vezmi a dávej, dál se ptej
po čem nám chutná milování.
Tak pojď,
ještě mě líbej a hřej,
vezmi a dávej, dál se ptej, dál
a ještě mě líbej, líbej dál,
tak ještě se ptej proč.
Meteor lásky spálil čas,
meteor lásky zůstal v nás,
meteor lásky máme v dlaních.
Ó, tak pojď,
ještě mě líbej a hřej,
vezmi a dávej, dál se ptej, dál,
proč meteor lásky zůstal v nás.
|