Jen pojď, nic nenamítej,
jen pojď a zkus to hrát,
jen pojď, nic nenamítej,
pojď, zkus hrát.
Vezmeš to dřevo do naručí
a pohladíš ho po strunách,
nepoznáš ani jak a ono zvučí,
má kuráž i když ty máš strach.
Jen pojď, nic nenamítej,
jen pojď a zkus to hrát,
jen pojď, nic nenamítej,
pojď, zkus hrát.
La la la la ...
Pár tuctů let a to je málo,
rostlo to dřevo ze země,
zpívalo s ptáky, s větry hrálo,
teď hraje, zpívá podle mně.
Jen pojď, nic nenamítej,
jen pojď a zkus to hrát,
jen pojď, nic nenamítej,
pojď, zkus hrát.
La la la la ...
To sladké dřevo, co tu hladím,
ví všecko, co bys měla znát,
zpívá si do rytmu s tvým mládím,
tohleto dueto mám rád.
Jen pojď, nic nenamítej,
jen pojď a zkus to hrát,
jen pojď, nic nenamítej,
pojď, zkus hrát.
La la la la ...
|
Milan Černohouz:
