K snídani máš cigaret víc než zdrávo,
dehet a dým zapiješ černou kávou,
mléčný bar znáš pouze zvenčí.
Do pantoflí si vejdeš chůzí línou,
na nohou máš ponožku každou jinou,
tohle, hochu, zítřkem končí,
zítra začnu s výchovou.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
to je zvyk, jenom zvyk
a s ním rázně zatočím.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
končím s ním.
Pod matrací kalhoty spánkem žehlíš,
po kobercích necháváš válet jehly,
tohle, hochu, zítřkem končí,
hned ti první lekci dám.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
to je zvyk, jenom zvyk
a s ním rázně zatočím.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
končím s ním,
končím s ním.
To je zvyk, to je zvyk, to je zvyk.
Jak tě však znám,
až se tě přítel zeptá,
proč seš mi vzdal,
tak ten můj útok přestal
a proč doma stále sníš,
odpovíš mu s úsměvem.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
to je zvyk, jenom zvyk
a s ním rázně zatočím.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
to je zvyk, jenom zvyk
a s tím se zítra rozloučím.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
to je zvyk, jenom zvyk
a s ním rázně zatočím.
To je zvyk, jenom zvyk,
to je pouhý zvyk,
končím s ním.
To je zvyk.
|
Valérie Čižmarová:
