Nedělní chvilka volna
mě zavedla do kavárny,
před níž jsem jako malá holka
večer, co večer stála za oknem
a dívala se přes sklo,
vychutnávajíc to teplo
lidských úsměvů a gest,
doprovázené tóny houslí,
které mě tak pohádkově hřály.
Starý cikán na housle hrál
a duše hostů hřál,
měl v očích jas černých lilií,
co radost světa ihned nalijí.
Jó, každý z hostů jej vínem hřál,
jen aby stále hrál,
v opěradlech těch prastarých židlí,
to dávné teplo dlí.
Starý cikán, všech kouzel král,
jen smutek v houslích spal,
tóny houslí něžně hojil,
co ti život někdy smutně rozlil.
Starý cikán na housle hrál
a duši hostů hřál,
teď tu místo cikána,
jen hluchý jukebox stál.
Starý cikán, všech kouzel král,
jen smutek v houslích spal,
tóny houslí něžně hojil,
co ti život někdy smutně rozlil.
Starý cikán na housle hrál
a duši hostů hřál,
teď tu místo cikána,
jen hluchý jukebox stál.
|