Až půjdeš cestou půlnoční,
kde větry dují, hm, oblohou,
vzpomeň, že dívka žije tam,
co kdysi byla láskou mou.
Až přijdeš do krajin ledových,
kde dech tuhne, hm, na lících,
podívej, zda kabát má,
do zlých větrů bouřících.
Přemýšlím, zas vzpomínám,
častokrát se modlím k ní
v temných nočních hodinách
i ve slunci letních dní.
Až půjdeš cestou půlnoční,
kde větry dují oblohou,
vzpomeň, že dívka žije tam,
co kdysi byla láskou mou.
|
Bob Fridl:
Ag Flek:
