Dnes, místo chleba se solí,
si vyjdem spolu do polí
a budem chtít.
Stát hodně dlouho jenom tak,
než objeví se první mrak
a začne lít.
Snad budeš mít k snídani
tři kapky rosy ze dlaní,
hebkých jak plyš.
Stodeset všedných zázraků
a jedny oči bez mraků
snad uvidíš, snad uvidíš.
Mé ruce věčně zasněné,
tvé vlasy deštěm smáčené,
pak pohladí.
A šťastný déšť jak tichý sen,
to nejkrásnější ze všech jmen
nahradí.
Jen blázen by se mohl smát,
když do dlaní si budem brát
sen stříbrný.
Až oschnou stromy u cesty,
pak kapka deště pro štěstí
vše vyplní, vše vyplní.
Na stéblo trávy najednou
si kapky deště usednou,
na chvíli jen.
Pak naposled se zatřpytí
tvé oči ten lesk zachytí,
skončí den.
A v očích jako slunce jas
se bude držet celý čas
ten jejich třpyt.
Tam, kde včera pláč se skryl,
se kousek štěstí objevil,
když začlo lít, když začlo lít.
|