Dům bělostných snů,
bříz a modrých dnů,
pod oknem tvým
zapískat smím,
ať jdeš na chvíli ven.
Léta běží dál,
já se zatoulal,
celý svět mám,
však na cestu k vám
se ptám.
Jak motýl křídla mám,
když letí z dlouhých cest
i já se toulám sám,
jen láskou dám se vést.
Jak motýl křídla mám
a v očích stříbro hvězd,
už mířím zpátky k nám,
chci vidět louky kvést.
Písek žhavých dun,
v bouři modrý člun,
palmový háj,
káva a čaj,
ten kraj, bronzový kraj.
Bloudím tisíc mil,
dál však hledám cíl,
nabírám směr,
tam k nám na sever,
tam k nám.
Jak motýl křídla mám,
když letí z dlouhých cest
i já se toulám sám,
jen láskou dám se vést.
Jak motýl křídla mám
a v očích stříbro hvězd,
už mířím zpátky k nám,
chci vidět louky kvést.
Chci vidět nejkrásnější
louky v létě kvést.
|