Šel kolem a byl sám
a mně do černé kávy
čas kápl kapku jedu
svých pochyb i své slávy.
A venku teplý déšť,
chodník hřál,
hloupý smál se,
chytrý spal.
Nádražní ráj, noc,
v ní rychlík do mraků,
šedivý ráj, noc,
s peróny zázraků,
na kterých jenom čekáš.
Šel kolem a byl sám,
pár očí a pár dlaní,
poslední z prokletých
a první z tajných přání.
Tak napůl tulák,
napůl gróf,
zasklen němým
smutkem slov.
Nádražní ráj, noc,
v ní rychlík do mraků,
šedivý ráj, noc,
s peróny zázraků,
na kterých jenom čekáš.
Šel kolem a byl sám,
dvě kávy, čtyři vína
a menší zpoždění,
co končí, nezačíná.
A venku teplý déšť
padá dál,
jeden z nás dvou
krásně lhal.
Nádražní ráj, noc,
v ní rychlík do mraků,
šedivý ráj, noc,
s peróny zázraků,
věčný ráj, noc
a rychlík bez cíle,
skromný ráj, noc,
vzpomínky na chvíle,
na které tolik čekám.
|
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
