Přepadá mi sentiment,
jen letmý pohled oknem ven,
skončil další den
a on mi vůbec nevolá.
A proč by měl,
že se ptám,
sentimentálně schoulená,
ve svých polštářích,
ten film s ním si přehrávám.
On je mým snem, noční můrou,
já jemu vzdálená,
tak ztracená a zamilovaná.
Utopená
v záplavách vlastních pocitů,
zaskočená
z těch jeho prázdných dopisů,
překvapená,
že se snad vůbec nedoví
jak ráda ho mám
a kdo mi vážně napoví,
co bude dál.
on nezavolá,
jen to jen film, přelud jen,
tohle já vím,
nevím jen,
proč toužím po lásce,
kde happyend
se nekoná.
A proč by měl,
že se ptám,
v polštářích dál schoulená,
přede mnou jeho tvář ve filmu,
co dohrává.
On je mým snem, noční můrou,
já jemu vzdálená,
tak ztracená a zamilovaná.
Utopená
v záplavách vlastních pocitů,
zaskočená
z těch jeho prázdných dopisů,
překvapená,
že se snad vůbec nedoví
jak ráda ho mám
a kdo mi vážně napoví,
co bude dál,
on nezavolá.
Když zazní v českém znění
v hlavních úlohách,
znovu film přetáčím,
to, aby pro mě hrál.
Poztrácená
jsem, když se otočí,
unesená
pohledem do očí.
Utopená
v záplavách vlastních pocitů,
zaskočená
z těch jeho prázdných dopisů,
překvapená,
že se snad vůbec nedoví,
jak ráda ho mám
a kdo mi teď napoví.
Utopená
v záplavách vlastních pocitů,
zaskočená
z těch jeho prázdných dopisů,
překvapená,
že se snad vůbec nedoví,
jak ráda ho mám
a kdo mi vážně napoví,
co bude dál,
co bude dál,
on nezavolá,
nezavolá.
|
Markéta Konvičková:
Jan Bendig:
Jan Bendig:
Jan Bendig:
Markéta Konvičková:
