Kam Cézar šel,
když ho měl
propíchnout nůž.
Stál,
jen se ptal:
I ty, Brute ?
Byl to muž,
žádnej spěch,
veni, vidi, vici,
stačí už,
když máte pech,
páni, stůjte, hmm.
Stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netrefím,
klidně stůj jak rýmy v básni.
Hmm, stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netrefím,
budeš můj a pak si zhasni.
Čas pádivej,
máme z něj
vrásky i strach.
Již, brouku,
snad víš,
co tě bolí.
Ať jseš jen prach louže v tmách,
jseš jen kousek péra v hodinkách
a svět bláznivá šiška smůly, ó, jéé.
Stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netrefím,
klidně stůj jak rýmy v básni.
Hmm, stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netrefím,
budeš můj a pak si zhasni.
Stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netre,
stůj, nebo se netrefím,
klidně stůj a pak si zhasni.
|