Máma žila jenom se mnou
dvacet mejch let
a já až teď chápu,
že ji uteklo to hned,
když děti odchází,
tak se všechno nějak zpřehází.
A neměla to lehký,
často nebylo, kde brát,
na nájem a školu,
se vším musela se prát,
teď mi to dochází
i mé dítě přece odchází.
Všechny mámy jsou
stejný v tom, že nechápou
kam jdou děti vyrostlý z bot,
žádný city srovnaný
už nejsou jim vhod,
právo na svý omyly si nikým nedají brát,
raděj se spálí, než by přišli se ptát,
kam jdou děti vyrostlý z bot.
Mámin starej klavír,
na něm na dečce slon,
když vybavím si dětství,
k němu patřil i on,
léta mně provází,
možná proto mi nic neschází.
Byl se mnou,
když jsem opouštěla rodnej práh
a nebejt mně,
tak by paty z domu nevytáh
a teď ho opráším,
půjde s tebou, štěstí přináší.
Všechny mámy jsou
stejný v tom, že nechápou
kam jdou děti vyrostlý z bot,
žádný cesty srovnaný
už nejsou jim vhod,
právo na svý omyly si nikým nedají brát,
raděj se spálí, než by přišli se ptát,
kam jdou děti vyrostlý z bot.
A můžu jenom hádat
kolik jiných žen,
zná důvěrně tu chvíli,
děti řeknou: Tak jdem,
když dívky odchází,
něco sebou v srdci každá sní.
Všechny mámy jsou
stejný v tom, že nechápou
kam jdou děti vyrostlý z bot,
dlouho trvá než si stoupnou
na první schod,
právo na svý omyly si nikým nedají brát,
raděj se spálí, než by přišli se ptát,
kam jdou děti vyrostlý z bot.
Ó, ó, jéé ...
|
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
