Ú, ú, ú ...
Tenkrát
tvá dívka stálá
se věčně bála,
že má už jít.
Přáli
si máma s tátou,
že před desátou
má zpátky být.
Zpíval
si tehdy v písních,
že moc jsou přísní,
proč brání vám?
S léty
jak svět si hrává,
ty vychováváš,
máš holku sám.
Holku v domě máš,
dítě své,
je jí sedmnáct,
máš to zlé,
když vím,
jak máš ji rád.
Ó, ó, ou, holka v domě tvém
zlý je sen,
holka v domě spí,
má jít ven,
chce jít,
když má už spát.
Ú, ú, ú ...
Bráníš
se náhle vpádů
všech kamarádů,
jejích i svých.
Hlídáš
a hrůzu vzbouzíš,
no bída s nouzí
zná dál jen smích.
Holku v domě máš,
dítě své,
je jí sedmnáct,
máš to zlé,
když vím,
jak máš ji rád.
Ó, ó, ou, holka v domě tvém
zlý je sen,
holka v domě spí,
má jít ven,
chce jít,
když má už spát,
Ó, ó, ou, holku v domě máš,
dítě své,
je jí sedmnáct,
máš to zlé,
když vím,
jak máš ji rád,
Ó, ó, ou, holku v domě máš,
dítě své,
je jí sedmnáct,
máš to zlé,
když vím,
jak máš ji rád.
|
Karel Gott:
Karel Gott:
Monika Absolonová:
Karel Gott:
Karel Gott:
