Myslíš si holka bláhová,
že tě každý musí mít rád,
protože jsi právě taková,
měla by ses vlastně bát.
Pozdrav od lásek nese bělásek,
plno otázek v křídlech má,
sbohem nedává, jen ti zamává,
chyť ho, jestli mám ti hrát,
chyť ho, jestli mám ti hrát.
Až chytneš třináct bělásků,
bílých jako padlý sníh,
pak můžeš myslet na lásku,
skrytou v křídlech motýlích.
Až ti vzápětí jeden odletí,
dvanáct ostatních mi pak dej,
k tvému úžasu dám je do vlasů,
já jsem stejně jedním z nich,
já jsem stejně jedním z nich.
La la la la…
Myslíš si holka bláhová,
že tě každý musí mít rád,
protože jsi právě taková,
měla by ses vlastně bát.
Pozdrav od lásek nese bělásek,
plno otázek v křídlech má,
sbohem nedává, jen ti zamává,
chyť ho, jestli mám ti hrát,
chyť ho, jestli mám ti hrát.
Láska je bílý motýl snad
kdo to může přesně říct,
sedne a řekne mám tě rád,
co bys ještě chtěla víc.
Rychle odletí, když tě potřetí
nechal ve svých křídlech číst,
zkus jen na chvíli řeči motýlí
rozumět a dál už nic,
rozumět a dál už nic.
La la la la ...
|
Jaroslav Wykrent:
