1. JAmiako by najednou zničehonic od lesa zGavoněl dCým
zDmie suchých větví a břAmiezový kůry, a kdGo týrá struny, co vCímE7,
je pAmiodivná doba a podivný čas, najednou Guž není kdCy
nDmia dobrý slovo a nAmiáramek z trávy, jen blGázni se ženou zCa nadějíE7.
®: Vrátit ten svCět a nekončící indiánský lDmiéto,
vrátit ten svGět bobříků a týpí na loukCáchG,
vrátit ten svCět, kde ti holky hlavu v trávě splDmietou
a nFad ránem je vFmiítr rozfoukCá.
Už se mi zdává co druhou noc, že někde někomu scházím,
někomu málo a jinýmu moc, jak písničky, co sem-tam házím,
je podivná doba, podivný čas, ale tam za kolejí
jsou ještě cesty tenký jak vlas, cesty, co vedou do nadějí.
®: + a nFad ránem je vFmiítr rozfoukCá ...
|