1. S břEmiízama si zpAmiívám, vDidím trávu rGůst,
dEmio nebe se dAmiívám, sluncDi do zlatých Gúst,
slEmiunce nechce pAmiálit, mDám ho za to rGád,
řEmieka šumí v dAmiáli, hDousata šla spGát.
®: Mává z dAmiálky, snDad se usmívEmiá,
bGílej dAmiům se v lDistí ukrývEmiá,
přGináší mi mAmiáky, slDunce zapadEmiá,
bGílej dAmiům jí dvDeře zavírEmi, D, Emiá.
Ráno slunce vstává, všechno je pomalé,
větrem se vlní tráva, slunce je ospalé,
obilí voní moukou, i když je zelené,
brouzdáme se loukou v trávě zrosené.
®: Mává z dálky, snad se usmívá,
bílej dům se v listí ukrývá,
přináší mi puškvorec, slunce zapadá,
bílej dům ji zase zavírá.
Kolem mě kvetou lípy, za nimi stojí dům,
vlaštovky jak šípy letí k topolům,
noc je krásně hustá, mám ji za to rád,
zeď domu je tlustá, až k ránu jdem spát.
®: Mává z dálky, šťastně se usmívá,
bílej dům se v listí ukrývá,
přináším jí růže, slunce zapadá,
bílej dům jí dveře otvírá.
= 2.
|