Potkávám spoustu tváří,
zdravím je otázkou,
kam jen kráčí, kam jen míří,
tou ranní procházkou.
Někde sám,
jen on a stín,
nahlížejí do novin,
snad hledají inzerát.
Dívej se mi do očí, než se Země otočí párkrát,
proč se lidi neznají, přesto, že se potkají víckrát,
proč se stává, že nikdo téměř nepozná, kdo je kdo,
proč každý z nás myslí sám jen na svůj cíl.
Poslouchám němá slůvka,
do větru vržená,
zatížená o olůvka,
samotou ztažená.
Tak buď zdráv a jak se máš,
jó, v počasí se nevyznáš,
tak promiň, chvátám, musím jít.
Dívej se mi do očí, než se Země otočí párkrát,
proč se lidi neznají, přesto, že se potkají víckrát,
proč se stává, že nikdo téměř nepozná, kdo je kdo,
proč každý z nás myslí sám jen na svůj cíl.
Kdo je kdo, kdo ví,
kdo je kdo, kdo ví, kdo to zná.
Jednou až potkám sebe,
slušně se ukloním,
pak se zeptám, proč tak zebe,
můj pohled a odpovím.
To je tím, že přátelství
je stále vzácné, pokud vím
tak mezi námi leží poušť.
Dívej se mi do očí, než se Země otočí párkrát,
proč se lidi neznají, přesto, že se potkají víckrát,
proč se stává, že nikdo téměř nepozná, kdo je kdo,
proč každý z nás myslí sám jen na svůj cíl.
Kdo je kdo, kdo ví,
kdo je kdo, kdo ví, kdo to zná.
|