Budu hrát svou hru ve světle reflektorů
Už to došlo až k rýmě a svrchníkům,
po cestě jsme tiší,
všichni už chceme být doma,
další týden, můj nevětší strach,
potřebuju vůni léta,
potřebuju jeho zvuky v uších,
kdyby pohledy opravdu zabíjely,
pak by moje práce byla zírat.
Prosím, uvědomte si, že to děláme, protože nám něco není jedno,
ne z nějakýho nadšení,
Volám domů,
abych jim řekl, že jsem přišel na to,
že každej, kdo žije, jednou umře,
a umře sám.
A my vás neopustíme,
přestože jsme na dně a unavení,
neopustíme vás,
vyhráli jste...
Napsal jsem víc pohlednic než melodickejch linek,
přečetl jsem víc map než knížek,
Cítím se, jakoby každá šance odejít,
byla šance, co jsem měl vzít,
Každá minuta je míle,
nikdy jsem se necítil tak prázdně,
jsem starej opuštěnej kostel s poházenýma lavicema
a prázdnýma uličkama,
Moje tajemství za babku,
sledujte, jak se řežu do hloubky,
tady na pódiu, jo, platí mě,
za to, že odhaluju svoje vnitřnosti, domov neuvidím do jara,
oh, zabíjel bych pro Atlantik,
ale platí mě za to, že holky šílí,
když zpívám.
A my vás neopustíme,
přestože jsme na dně a unavení,
neopustíme vás,
vyhráli jste...
Na pobřeží je klid,
a my pomalu ztrácíme kontrolu,
jsme tiší, ale zato jsme jistí,
vynalezli jsme lék,
kterej z nás vymaže vzpomínky
"Harpuna je připravená, klec je ponořená,
voda je rudá."
přesně jako Ty.
A my vás neopustíme,
přestože jsme na dně a unavení,
neopustíme vás,
vyhráli jste...
A my vás neopustíme,
přestože jsme na dně a unavení,
neopustíme vás,
vyhráli jste... |