Ticho je obluda,
šlape mi po peřině,
beru si pantofle
a jdu v nich do kuchyně,
tam chvíli otálím,
dřív než si zapálím
nespavců cigaretu.
Jsem sám a přesto vím,
celý svět se mnou je tu.
Svět mluví z rádia,
které mám na lednici,
pomalu přejíždím
stanici za stanicí,
jsem oběť návyků,
v desítkách jazyků,
slyším pořád stejnou větu.
Jsi sám a přesto víš,
celý svět s tebou je tu.
Celý svět s tebou je tu,
ty nemáš úniku,
odkázán na planetu
zrodu i zániku,
celý svět s tebou je tu
a píše knihu knih,
sevřený do korzetu
všech věcí vezdejších.
Za listem bereš list
a chceš v té knize číst,
jenomže každá strana
je tolik pokaňkaná.
Ách, jó, poslyšte, co říká rádio.
Někomu ukradli
prstenů skoro tunu,
jiný zas postrádá
hřeben a stokorunu,
toho prý praštili,
stihli to za chvíli,
netroubili na trumpetu.
Jsem sám a přesto vím,
ten člověk se mnou je tu.
Celý svět se mnou je tu,
já nemám úniku,
odkázán na planetu
zrodu i zániku,
celý svět se mnou je tu
a píše knihu knih,
sevřený do korzetu
všech věcí vezdejších.
Za listem beru list
a chci v té knize číst,
jenomže každá strana
je tolik pokaňkaná.
Ách, jó, poslyšte, co říká rádio.
Kdo byl terč útoku
a kdo jen kolemjdoucí,
to bomby netrápí,
lidi jsou pro ně brouci,
sanitky zakvílí,
ty, kdo to přežili,
vezou směrem k lazaretu.
Jsem sám a přesto vím,
každý z nich se mnou je tu.
Celý svět se mnou je tu,
já nemám úniku,
odkázán na planetu
zrodu i zániku,
celý svět se mnou je tu
a píše knihu knih,
sevřený do korzetu
všech věcí vezdejších.
Za listem beru list
a chci v té knize číst,
jenomže každá strana
je tolik pokaňkaná.
Ách, jó, poslyšte, co říká rádio.
Někdo zas vykopal
zbytky těl v kypré hlíně,
ten, kdo je zaházel,
zmizel prý v Argentině,
snad v této vteřině
má pejska na klíně,
skrývá se jen za roletu.
Jsem sám a přesto vím,
že i on s námi je tu.
Celý svět s námi je tu,
nemáme úniku,
vázáni na planetu
zrodu i zániku,
celý svět s námi je tu
a píše knihu knih,
sevřený do korzetu
všech věcí vezdejších.
Za listem berem list
a chceme v knize číst,
jenomže každá strana,
je tolik pokaňkaná,
ách, jó.
Celý svět s námi je tu,
visíme na vlásku,
v jediném hvězdoletu,
v nejmenším z oblázků.
Celý svět s námi je tu
a píše knihu knih,
sevřený do korzetu
všech věcí vezdejších.
Za listem berem list
a chceme v knize číst,
kéž objeví se strana,
která je nepopsaná,
kde bílá černou střídá,
jak nová Atlantida,
jak nová Atlantida,
jak nová Atlantida.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
