Pozoroval noční vlaky,
jednou odjel jedním taky,
nechal doma ženu, dítě
klidně spát, klidně spát.
Tunely skrz velký hory,
nížinou podél moří,
města, hory, řeky, mosty,
poŕád dál, pořád dál.
Znáš ten dům na stráni,
kde dávno nikdo nebydlí,
vítr se tam prohání
a srny chodí usínat, usínat.
Občas přišlo z dálek psaní,
že má se dobře, že práci shání,
aby mohl prachy domů
posílat, posílat.
Dítě rostlo jako z vody,
až jednou přišel novej fotr,
co pil rád a rád i rány rozdával,
rozdával.
Znáš ten dům na stráni,
kde dávno nikdo nebydlí,
vítr se tam prohání
a srny chodí usínat.
Znáš ten dům na stráni,
kde dávno nikdo nebydlí,
vítr se tam prohání
a srny chodí umírat, umírat.
Pozoroval noční vlaky,
jednou odjel jedním taky,
pustil plyn, zamknul dveře
a nechal spát, nechal spát,
dům spát, dům spát,
nechal spát, dům spát, dům spát
nechal spát, nechal spát, dům spát, dům spát ...
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
