Přišel malíř votrhaný,
měl jenom štětce s paletou,
kalhoty měl spravovaný
a z vojny bundu staletou.
Napnul plátno srolovaný
a stvořil řeku, včetně vodní panny,
pak vzal malou píšťalku,
panně z obrázku hrál.
Uměl jednu píseň malovanou,
měla modrou z nebe darovanou,
žlutou měla díky pampeliškám,
zelenou ji půjčil vodník sám.
Všechno bylo v písni malované,
bílé mléko, třešně natrhané,
jenom černá barva nebyla v ní,
ona špatně zní.
Vím jen málo o malířích,
jsem asi holka bláznivá,
jeho oči neznaly hřích
a jako kluk se usmíval.
Vím jen málo o malířích
a každý říká, že k nám nezamíří,
aby na svou píšťalku
jen a jen pro mně hrál.
Uměl jednu píseň malovanou,
měla modrou z nebe darovanou,
žlutou měla díky pampeliškám,
zelenou ji půjčil vodník sám.
Všechno bylo v písni malované,
bílé mléko, třešně natrhané,
jenom černá barva nebyla v ní,
ona špatně zní.
Chodím často po výstavách,
a má to důvod v pozadí,
že jsem strašně nedočkavá,
kdy se můj malíř prosadí.
Pak mu půjdu na vernisáž
a už se vod něj nehnu jak jeho stráž,
bude mi na svou píšťalku
jen a jen pro mně hrát.
Ať mi hraje píseň malovanou,
co má modrou z nebe darovanou
žlutou moc mít díky pampeliškám,
zelenou ji půjčil vodník sám.
Všechno ať je v písni malované,
bílé mléko, třešně natrhané,
jenom černá barva nesmí být v ní,
ona špatně zní, ona špatně zní,
ona špatně zní.
|