Když je chlCap moc dlouho sGám, tak začne jCančit,
opustí svůj rodnej krGaj, nechce se vrCátit,
/: a na tu chvíli potajDmií všechny žCeny čekajDmií,
to jsou žCeny, žDmieny, jGó, žCeny. :/
Kdo je zná, ať potvrdí moje slova,
že ho chytne za vosrdí zas a znova,
/: slovo vlídný, očí zář, ladnej pohyb, hezká tvář,
to jsou ženy, ženy, jó, ženy. :/
I ten nejdrsnější rváč se změní,
když uslyší tichej pláč, pláč - zbraň ženy,
/: bál se slzí víc než ran, a tak skončil drsnej man,
to jsou ženy, ženy, jó, ženy. :/
S bouchačkou už necvičí, nad pivem visí,
po barech už nekřičí tak jako kdysi,
/: přestal karty hrát a pít, přestal klít, aby moh' mít
ženy, ženy, jó, ženy. :/
Takhle skončí každej chlap, když skloní hlavu,
nejlepší je 'sbohem' dát a zmizet v davu,
/: jinak, nežli řekneš švec, sklapne zámek, spadne klec,
ženy, ženy, jó, ženy. :/
Práskni do koní a jeď, než bude pozdě,
vezmi roha radši hned, uteč tý hrozbě,
/: mně už na to nezbyl čas, než dozněl pastorův hlas,
zved' jsem závoj svý ženy, jó, ženy. :/
|