AmiTo je město, nad kterým jsem Dmidávno zlomil hůl.
Jako kámen, Amico se řítí Edo hlubiny.
AmiVášeň, děvka špinavá, sype Dmido očí všem sůl,
pak utopí Amiv moři slzí Evšechny viny.
Zahradník, ten nejvyšší, trávu poseká,
proto, aby další trávník rostl znova.
Á, už slyším píseň přichází z daleka.
Její obsah děsí, i když nemá slova.
DmiUdeří-li bouře, nezná Amislitování.
DmiVinu nevinu v hmoždíři Amirozdrtí.
DmiKonec je všem marným touhám Amipo poznání,
Dmivesmírná tlama je vždy Amipři chuti.
Za záclonu oken noci nikdo nevidí,
oči hvězd se vysmívají lidským láskám.
Štěstí bydlí většinou daleko od lidí
a děti se posmívají vašim vráskám.
Nad starostí dospělých hlavou zavrtí,
netuší, že osud přede svoje cesty.
Nepřemýšlí nikdy o životě o smrti,
bez starostí prožívají první křesty.
Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání.
Vesmírná tlama je vždy při chuti.
Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání.
Vesmírná tlama je vždy při chuti.
|
Martin Chodúr:
František Z Assisi:
Kabát:
