Drahý Dmůj, jak se ti A7stydím psát,
jak ti říct, že mě zbytečně máš Drád.
Moje láska umíD7rá, už ji Gvíc neopatruj,
tak ti A7naposledy říkám: drahý Dmůj.
Drahý můj, (Včera v poledne skončila bitva)
jak se ti stydím psát, (přišel ke mně pošťák a podával mi dopis)
jak ti říct, (byl jsem šťasten, jak v té chvíli může být šťasten muž)
že mě zbytečně máš rád. (daleko od svých, daleko od domova.)
Moje láska umírá, už ji víc neopatruj,(Otevřel jsem tvůj dopis, a začínal tak hezky)
tak ti naposledy říkám: (dvěma slovy: „drahý můj“)
drahý můj.
Drahý můj, (V tom odkudsi přilétla kulka)
jak se ti stydím psát, (jak už to v bitvách bývá.)
jak ti říct, (Byla to náhoda, nebo osud, kdo ví)
že mě zbytečně máš rád. (Odcházelo se mi hezky z tohoto světa),
Moje láska umírá, (protože jsem měl v rukou tvůj dopis,)
už ji víc neopatruj, (který začínal tak hezky: drahý můj.)
tak ti naposledy říkám: drahý můj.
|
Jiří Grossmann:
