A Z Hmicest mých Gpo světě se Gvracím moje DláskyD v botách Gz Mexika a v D/F#blůze z ValenEmicieD jež se Gpřimyká jak Gprsty světloDvláskyA k mojí Emihrudi tam kde Emitemně srdce Abije
Sklenku z Place Pigalle a snítku manzanity
jak jen pršelo jak hořely mi líce
bylo přetěžké v slova změnit city
a všechny krásy světa vplést do pohlednice
®: A Včera Dnavečer mne Gobjímala AženaD, D, A ale Dznělo to jako kdyžG potápí se AloďA a pak DzmizelaD a Gs ní barva neproměAnnaA kde se Gskrýváš družko Ghadů
krásná prý DneznámáD snad Gv sklepích StalinGgradu
Gv bílých Dzdech AlaAma?
A Jen GpojďG Z cest mých po světě se vracím zase domů
plný tequily od Tehuantepecké šíje
sám a opilý a nepodobný tomu
kdo si čechrával svá pírka ironie
Křížek z kláštera tam na Athoské hoře
srdcem v Cles a duší ve španělské botě
kdy mi nesmírné a nenechavé moře
je jen průvodčím vší touhy po životě
Včera navečer jsem zamknul na petlici
to že nikomu nic není do mé samoty
jen jedna píseň pořád cloumá okenicí
tenkrát v krčmě v Nikopoli
nebo snad v Samaře
mi ji voják s bílou holí
vykřičel do tváře
Bude noc - Amiens se barví dozlatova
píšu o loďkách na slavné řece Sommě
přitom netuším zda veškerá ta slova
nejsou jen pochybnosti o tobě a o mně A ty?