V pátý třídě jsem chodil s jednou takovou, no, hmm,
vlastně každou pátou třídu jsme spolu chodili,
dnes je z ní slavná filmová hvězda,
zrovna ji teď vidím,
takových dvacet kroků přede mnou,
zkusím ji oslovit a možná, že si budeme povídat o tom,
jak jsme v pátý třídě ...
Blíž, o krok blíž, tu chůzi já odněkud znám,
blíž, o krok blíž, i bez copů jí poznávám,
ze školy s ní jsem chodíval, z vojny pár listů čmáral,
pak jsem se na film podíval, potají plátno páral.
Blíž, o krok blíž, jdu za ní a svět proudí dál,
blíž, o krok blíž, je krásnější než jsem ji znal,
slavná je z plátna, co má být,
já ji znám z třídy páté,
zkusím ji větou zastavit
a řeknu: „Slečno, vy mně znáte“.
Proč nám není míň, proč nám není míň,
proč nám stále míň nemůže být.
Promiňte slečno, nechtělo by se vám někam za školu,
třeba k tomu rybníku jak jsme...
Co prosím ? Ahá, promiňte. Já jen myslel, že ...
A mohla by jste mi věnovat jeden autogram ?
Tady na tu fotku s tou copatou holčičkou,
né, kdepak, to není dcera, to jste přece...
No ale co, děkuju vám, slečno
a hodně štěstí, nashledanou.
Proč nám není míň, proč nám není míň,
proč nám stále míň nemůže být,
Proč nám není míň, proč nám není míň,
proč nám stále míň nemůže být,
|
Josef Laufer:
Josef Laufer:
