Jó, tak mít právo starý trubky pouťový,
co smí stejně každej den znít,
pak tvář zdravou měla bych, já to vím
a pláč by nemoh vrásky rýt.
Jó, tak mít osud starý trubky vznešený,
co nános let nevzal jí hlas,
však já dosud znám svůj hlas ozvěny,
tak jak ho mění zlej cizí sráz.
Tympánům vezmu hřmění,
jejich dam da dam da da dáám,
budu hrát bez umdlení,
sráz se zřítí, to já znám.
Bude tát jak pár svící,
pouhým dam da dam da da dáám,
srovnám sráz s písní bicí,
potom písní původní budu den po dni znít,
chci právo trubky mít.
Jó, tak mít osud starý trubky chraplavý,
co smí stejně každej den hrát,
však já, dokud znám jen tón nepravý,
co s ozvěnou se vrací lhát.
Jó, tak mít osud starý trubky vznešený,
co nános let nezalíhá,
však já, dokud znám tvůj hlas ozvěny,
tak jak ho mění zlej cizí sráz.
Tympánům vezmu hřmění,
jejich dam da dam da da dáám,
budu hrát bez umdlení,
sráz se zřítí, to já znám.
Bude tát jak pár svící,
pouhým dam da dam da da dáám,
srovnám sráz s písní bicí,
potom písní původní budu den po dni znít,
chci právo trubky mít,
chci právo trubky mít,
chci právo trubky mííít,
stále mííít.
|
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
