Tekla voda divoká,
mlela břehy potoka,
ke břehu šla zhroucaná
starostova Zuzana.
Nesla prádlo v košíku,
nazlobená trošinku,
že musí v tom potoce,
prát už prádla pro otce.
Voda tekla přímo z pekla,
dívka prala, k vodě klekla,
dívky, které u vod klečí,
čeká steré nebezpečí.
Její Honza neborák,
ale kouká z javora,
klobouček má na stranu,
kouká na svou Zuzanu.
Jak ta voda divoká,
strhla břehy potoka,
Zuzce prádlo popadla,
starosta je bez prádla, aú.
Voda tekla přímo z pekla,
dívka prala, k vodě klekla,
dívky, které u vod klečí,
čeká steré nebezpečí.
Voda tekla přímo z pekla,
dívka prala, k vodě klekla,
dívky, které u vod klečí,
čeká steré nebezpečí.
Honzíček jí vyloví,
odnáší ji otcovi,
povídá mu rozhodně,
neví, že jsou povodně.
Dej mi Zuzku za ženu,
sám si najdi pradlenu,
tak dej mi Zuzku za ženu
a sám si najdi pradlenu.
Voda tekla přímo z pekla,
dívka prala, k vodě klekla,
dívku, která k vodě kleká,
nečekané štěstí čeká.
La la la la ....
U potoka pradlenu mám.
|
Josef Laufer:
Josef Laufer:
