Jako sAmirdce buším dFo zdi, chci jít vGenEmi7,
jako zvAmiíře prchnout dFo hor, když přijde dGenEmi7,
jako stDmiín za tebou se plAmiazím,
jako dDmien se schovám před nocEí.
Jako můra ve dne slepá a bez křídel,
jako pole, kam snad nikdo nezasel,
jako mráz se plížím po tvých zádech,
řekni "dost!", než si tě zotročím.
®: DAmiáváš nám lGásku, sám nFežádáš nEic,
rAmiozbíjíš pGouta jak sklFa okenEic,
zDmiatratíš slAmiiby a zFatratíš čGasE, ale nAmiepoznáš.
Nenacházím nová slova, jak to říct,
i když začnu dneska znova, pořád nic,
pod tvou tíhou do bahna padám,
nestačím se ani nadechnout.
Jako sopka rychle chladnu, to už víš,
nespočítáš další dny a neprosíš,
i tvůj čas jednou se zkrátí,
i tvůj meč se jednou otupí.
®:
|
Čechomor:
Pavel Novák:
