1. S pDmiartou kluků v kBoutě na perA7ónu
tDmiejrali jsme jBednou struny kCytar lacinA7ejch,
vDmio pár kroků dBál se na nás dA7íval
stDmiarej pán, už vBod pohledu trCošku podivnDmiej.
Hned se vecpal s náma do vagónu,
když zahoukal k vodjezdu ten ocelovej krám,
na kytaru na mým klíně koukal
a za chvíli ptal se, jestli mu ji neprodám.
®: NFezdálo se, že je ňákej švGmiorcák,
cFo by neměl prachy, který dGmial by za novAou,
mFěl podivnej hlas a divný vGmioči,A
řDmiíkal, že měl kdBysi dávno tCaky takovDmiou.
"To vomlácený dřevo není k mání,
patří mojí máti a je starší nežli já,
je to dárek od někoho z mládí,
a ten jistě nikomu a nikdy neprodá."
®:
Když jsem večer v neděli svý mámě
řek', že ňákej cizí chlap se hrozně zajímá
o věc, která cenu má jen pro ni,
divil jsem se, co ji na tom tolik dojímá ...
|
Blue Effect:
Bobova Diéta:
Bokomara:
Čechomor:
