Četnická
"V upomínku na smutné dny předvánoční 19.12. 1944 v Mšeně"
1. Oasa klidná zdála se rájem, leč těžké chmury plují dnes krajem, kol města cestou, lesem i polí, dvanáctset bodel, pušek a pistolí, náměstím starým houf kulometů od rána časného řádí se tu.
2. Myšlenky černé hlavami letí."Proč tolik vojska?", táží se děti. Dospělí tuší, že padne sekyra, běsnění vrahů, brána se otvírá, obavy mužům v tvářích se zračí, ženám se oči zalily v pláči.
3. V radnici bílé gestapo řádí, přípravy k ráně chystají hadi a v druhém patře po krátké prohlídce, zatčena česká četnická stanice. V poutech sem ještě pod silnou stráží, katové další oběti sváží.
4. Celý den lúza po kraji jezdí - celý den stojí tvářemi ke zdi. Dočekal, Schonbach, Honzák a Sechovský, ze zraku plamen šlehá jim obrovský, v srdci se touha hlavou stesk honí, žádný z nich slzy však neuroní.
5. Do šera výslech, kopance, bití - v setmělém městě radnice svítí - zajatých čtrnáct z budovy vychází, spoutáni po dvou, kati je provází, odváží vězně a město zmírá úzkostí, bolem srdce se svírá.
6. V severních Čechách koncentrák stojí, zubatá v něm své orgie strojí - Terezín! Lágr s malou pevností, zdrojem je bídy, nemocí, starostí, lidské zde trosky hladoví, bosí, smrt jejich řády po stovkách kosí.
7. Měsíce letí, fronta se blíží, neúspěch, bomby zločince tíží, vzmáhá se jaksi nejistá nálada, zbabělost, bázeň hyeny přepadá, nakonec útěk - panika vznikne, trestu však nikdo již neunikne!
8. Je pátý květen - konec války, tisíce jde jich z blízka i z dálky, domů se také vracejí četníci, po tyfu choří, pobledlí na líci. Ze strastí špíny, z kasemat klína, k rodinám vrací se z Terezína ... |