scházíš mým dnům
nevinně unikáš dohlednům
a vítáš láskou
iluzi dlouho jen utichlou
topím se touhou svírat
na chvíli jedinou
trofej a říkat stále
jsem to já, jsem to já
najednou sebe se ptáš
proč zůstat, nebo odejít máš
proč důvod někdy nestačí ti sám
tak prázdnou tváří
teď pohled tvůj i úsměv tvůj září
neprávem ocel s rukojetí vrážíš
snad vůni citů, vašeň tu nesnášíš
kým se stáváš, nepoznáváš
lžeš víc než dost a víc než já říkám
sám sebe se vzdáváš
závrať z výšek
probudit vědomí neumí
jen pád můj vpíše
kolikrát sobě sám moh jsem lhát
čekám, že výsměch přijde
neklepe, vstoupí dál
přesto dál lapám dech a vím
co jsem teď, co jsem já
najednou sebe se ptáš
proč zůstat, nebo odejít máš
proč důvod někdy nestačí ti sám
tak prázdnou tváří
teď pohled tvůj i úsměv tvůj září
neprávem ocel s rukojetí vrážíš
snad vůni citů, vašeň tu nesnášíš
kým se stáváš, nepoznáváš
lžeš víc než dost a víc než já říkám
sebe se vzdáváš
sebe se vzdáváš
naposled sebe se ptáš
proč zůstat, nebo odejít máš
proč důvod někdy nestačí ti sám
tak prázdnou tváří
teď pohled tvůj i úsměv tvůj září
neprávem ocel s rukojetí vrážíš
snad vůni citů, vašeň tu nesnášíš
kým se stáváš, nepoznáváš
lžeš víc než dost a víc než já říkám
sám sebe se vzdáváš |
Monika Bagárová:
Petr Ševčík:
Petr Ševčík:
