1. Řeka mAěla barvu hlEíny, kterou přEmiinášela z hF#or,
a jen pHmiodvečerním tichem vlak si houknul u závE7or.
V zubech suchý stýblo trávy, který podzim pozlatil,
já si válel kosti líný a o jedný holce snil.
®: Která pA7omůže mi nDajít pod mý nH7ohy pevnou zE7em,
ale brA7át mě musí jDenom takovH7ýho, jakej jsE7em,
vím, že tA7enkrát se mi zdDálo, jak bych jH7i už léta znE7al,
najednA7ou tam byla sDe mnou a já pH7ísničky svý hrE7ál.
V každý příběh obyčejnej, byl jsem někdy v něm i já,
kterej všechno, co jí dluží, ani zlatem nesrovná.
®:
V každý smůla byla se mnou, i když přišel tvrdej pád,
možná stokrát já se zvedal, stokrát pomohla mi vstát.
5.=1.
|