1.AmiKrásný Gden rozstoAminal,
Ckdyž svůj Gdíl snů rozproAmidal
Csvůj díl Gsnů v Amimalém slunečním Gdnu
který Amichtěl být Gdnem jeho Amidnů
2.Býval Náš, náš, náš, jen se smál
věřil, jim nám všem květinám
černý mrak jen zbyl a těžký déšť zavlažil
nový sen: ,,Mít víc nežli měl“
3.A tak dál, dál, dál neviděl,
zůstal sám, sám, sám a neslyšel
Tak měl co chtěl zlatou klec a těžké sny
a s tím dál,dál, dál životem šel
4.Jdou cesty jdou, co je v nás.
Co je v nás, kdo to ví, kdo to ví
Cesty jdou dál a dál,žádná z nich ho nevede k nám
uprostřed lidí zůstává sám
|