R: Tak už kAoukej se hnout, než Dujede nám vlAak,
nocí přijíždí bílej džGípE,
tak už kAoukej se hnout a řDekni: je to tAak,
možná lhaní ti pEůjde lA(A,A,F#mi)íp.
Svou pF#miavoučí síť kol tC#miebe opřádám,
za ní mF#miůžeš si vH7ysnít zEem,
kde plDují tvý bC#miílý oblHmiaka k pastvinám,
starý pDísně zní nEad krajAem.
®:
Sám na zemi máš jen celtu zmuchlanou,
těžko vzdáváš se svýho já,
snad čekáš, dál čekáš, až deště přestanou,
mně se zatím o čertech zdá,
Co děsí tě víc - můj dům anebo zdviž,
moje touha i čekání,
vím dávno, co hraješ a čemu uvěříš,
co tě pro lásku zachrání.
®:
Tak dej si už říct a řekni: spadla klec,
jemný chování málo znáš,
až v přístavu plachty ti spravím nakonec,
zase šátkem mi zamáváš.
®: + možná lhAaní ti pEůjde lAíp ...
|