Nádherou unavení, tou silou měkkých tváří, sny jsou už rozkradeny a zbytky na polštářích, a život po životě, kdo tomu ještě věří, nad prázdným osudem smích, uvěříš tomu stěží. A kříže na ulicích co prosí za zločiny, každej má svoji duši a část svojí viny. Řetízky na zápěstí svazujes vlastní srdce, otvíráš dveře pekla, krvavé revoluce, snažíš se změnit věci, ktere už platěj věky, podstatu nezlomil jsi a jenom rudneš vzteky...Co kříže na ulicích, co prosí za zločiny ? I Ty máš svoji duši a část svoji viny...
Za vypálené města a povraždené deti...svou vinu maš i Ty
Za sexistický tlachy a znásilněné ženy... svou vinu maš i Ty
Za policejní terror a diktování vlády... svou vinu maš i Ty
Za podupaná práva a pošpiněný pravdy... svou vinu maš i Ty
Za promarněný život a všechno co nás trápí... svou vinu mám Já i Ty
Svou vlastní upřímností ukaž, že má to cenu, že svět by zasloužil si tuhletu velkou změnu, vždyť kříže na ulicích co prosí za zločiny, neodstraní tu vinu, změní to leda činy... |
