Vrať mi mou duši, všechno co sem jsi slíbil, pro dnešek ruším,
po štyrech měsícich a štyřech dnech chťel bych to spátky, a to teď hned.
Po tají napsaných stofky básní, v šuplíku složený všechy jsou krásný a pro Tebe,
potají, moje ledy tají.
Nikdo z Vás lidí nevidí...
Jak se loučíš, jak to bereme vážňe, jak to končí z lásky i vášne,
jak je nespravedlivá tahle doba, jak jsme sami, jak nejsme oba.
Jak se stmívá na naše cesty, jak Ťe chci, i to moc jak Ťe nechci,
jak sem nevěřil, že si Ta pravá, že já jsem mladej a Ty moc mladá.
Nikdo z Vás lidí nevidí...
Z ničeho nic politej svěcenou vodou, ze tmy do světla všechno se mi vrací,
ten kousek našeho života...
Tak trochu doufám, že jsi se spletla, že když byl konec a tys utekla,
žes nechťela a možná chťela něco zpátky zadními vrátky.
Nikdo z Vás lidí nevidí...
Jak se loučíš, jak to bereme vážňe, jak to končí z lásky i vášne,
jak je nespravedlivá tahle doba, jak jsme sami, jak nejsme oba.
Jak se stmívá na naše cesty, jak Ťe chci, i to moc jak Ťe nechci,
jak sem nevěřil, že si Ta pravá, že já jsem mladej a Ty moc mladá.
Jak všechno krásný je jen mezi náma, jak po krásných nocích jsou ešťe hezčí rána,
jak sme nevěďeli a teď už víme asi jaký to byli a jaký budou časy.
Nikdo z Vás lidí nevidí...
Jak se loučíš, jak to bereme vážňe, jak to končí z lásky i vášne,
jak je nespravedlivá tahle doba, jak jsme sami, jak nejsme oba.
Jak se stmívá na naše cesty, jak Ťe chci, i to moc jak Ťe nechci,
jak sem nevěřil, že si Ta pravá, že já jsem mladej a Ty moc mladá.
Jak všechno krásný je jen mezi náma, jak po krásných nocích jsou ešťe hezčí rána,
jak sme nevěďeli a teď už víme asi jaký jsme byli.
Jak se loučíš, jak to bereme vážňe, jak to končí,. |
Michal David:
Marek Ztracený:
Slávik:
