Humbuk
(26)
(26)
(26)
(0)
(0)
(0)
(0)
|
|
|
Humbuk - Poslední jízda (Casey) Humbuk - Poslední jízda (Casey) |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
AmiCasey vtáhl do plic dech těch Glidí, co jdou po schodech,
tam Fpod zem, kde si utkal pavouk Emetra síť svých tras,
Amive šlépějích stínů, jimž se Gmrtvolný svit zářivek
stal Fštítem před zoufalstvím, co jim Ev duších zasel mráz,
Fs otráveným vzduchem dýchá Chořkou pachuť smrti,
ten vzduch Dminezná vláhu deště jako Enezná slunce zář,
AmiCasey jde tím světem ozvěn Gzmírajících zvuků
a Fbezejmenných bláznů, které Eděsí vlastní Amitvář. G
CSlýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu G7nejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a Cvýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, G7Casey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestaCvíš?"E, Ami
Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
|
| |