TGak už mi ten automDat zEmiase sežral korunHmiu,
Cani si nDeutřel tGen svAmiůj cGifAmierníDk,
jGá už do něj korunDu nEmiikdy házet nebudHmiu,
vždCycky si Dodhrkne Ga pAmiak Duž nGic.
To v jednom starým kostele je z porcelánu černoušek,
kterej má dušičku křehkou jako sníh,
když mu do ruky vložím třeba jenom dvacetník,
vysekne poklonu jak tanečník.
Snad by to působilo jak mírový kalumet,
kdyby ten automat zahrál třeba, snad,
za tu moji korunu digitální menuet,
abych si v klidu moh' zatancovat.
Nakonec to dopadne jednoho dne se mnou tak,
že mě ten automat spolkne i s korunou,
a tam uvnitř přístroje mě malinkej a drsnej chlap
zCa tuhle pDísničku přCeřízne cDirkulou ...