Kvalita textu : bez hodnotenia Hodnotilo ľudí: 0ohodnoť aj ty
Ten čarovně temný les mě skrývá cestu svou
Doufám ne marně dnes v něj vnořím duši mou
Jakýs starý sen mě nutí do zdejších krajů
Dlouhé roky říká: "jdi, vydej se na cestu!"
Zahalený lesa tmou už zanedlouho jsem
Kvílení zvěře ruší teď v mojí mysli klid
Strachuji se neznámého a ten divný sen
Co děsí mě svým tajemstvím, musím proň najít klíč
Znavený už cestou svou usínám na stromě
Ten sen se zase navrací mě čeká krušná noc
Křik mladých od káněte jež leží tu v hnízdě
Nedá mě chvíli spát teď už toho mám dost
Po noci strávené v korunách jsem znaven ještě víc
V ptačím hnízdě nacházím jen mrtvá mláďata
Prolezlá jsou mravenci jak po smrti deset dní
Vždyť večer ještě živá byla toť smutná záhada
Už dávno přece musí být rozjasněný den
Po světle ani vzpomínka, stále v temnotě
Co děje se tu v těchto místech je horší nežli sen
V hrůze pomýšlím na útěk stejnou cestou zpět
Na chladné zemi však už není cesta jako dřív
Zděšený mám hrůzu z těch míst tajemných
Návrat zpět tu smysl ztrácí kam uniknout nevím
Sen odvahu dodává, říká:" jdi, kde je stín!"
Nezbývá než uposlechnout představy mé hlas
Pronikám do hloubi mrazu stále níž a níž
Když v dáli za skalami vidím ohňů zář
Přece jen u cíle jsem, bohům lesa blíž
Mezi stíny stromů v hlubokém hvozdu
Ovládnutý náladami tajemného šumění
Mezi prameny vod a dřevin kořenů
Stojím a vzývám matku přírodu
Synem lesů cítím se celým srdcem
Od skal temných ozvěna dávnou mojí matkou
Vítr silný nesmrtelný ducha mého otcem
V tůních krytých křovinami na věky spjat s přírodou
Když dešťových kapek na kraj se snáší přehršel
Poznávám tu neskutečnou sílu zemských živlů
V hloubi lesů nalézám útěchu své duše
Domovem mým je krajina kde žije láska stromů
Když zmocňují se nitra mého pochmurné nálady
Samota sžíravá dusí a trýzní
Objímám stromů kmeny jejich mocné duše
Štěstí vznešené svítá až září
