Den se loučí, na kraj padá chlad,
povídej, povídej,
stíny bloudí a čas zůstal stát,
povídej, tak povídej.
Pták se k hnízdu vrací, křídly mává,
vítr ztichl, zvoní klekání,
už se tmí, je noc jak černá káva,
povídej, tak povídej.
Co se skrývá v houští tmy, kam jít,
povídej, povídej,
co je jisté a co nemá být,
povídej, tak povídej.
Pojď si z rukou číst, co je nám dáno,
mezi setměním a svítáním,
co je teď a jaké bude ráno,
povídej, tak povídej.
Spolu jíst a spolu spát,
povídej, povídej,
čisté víno pít a hosty zvát,
povídej, tak povídej.
Projdem klenbou hvězd a slunce bránou,
kudy trosky snů se toulají,
zítra zpátky půjdem cestou známou,
povídej, tak povídej.
Hmm, tak povídej.
|