Až vítr rozfouká včerejší mraky,
věř mi, že mračit se přestanu taky,
věř mi, že s pomocí svěžího vánku,
začnu psát o nás dvou poslední stránku.
Až se den po ránu napije z louží,
věř mi, že nebudu ta, co se souží,
věř mi, že konečně po dlouhé době
najdu, co předtým jsem nenašla v tobě.
Navzdory zvonění růžových mobilů,
staneš se největším ze všech mých omylů,
má slepá ulička na cestě do ráje,
klávesa, na kterou nikdo už nehraje.
Až si noc do mechu s povzdechem ulehne,
věř mi, že minulost už se mnou nehne,
věř mi, že pro příště pustím už z hlavy,
žes byl jen náhoda a ne ten pravý.
Navzdory zvonění růžových mobilů,
staneš se největším ze všech mých omylů,
má slepá ulička na cestě do ráje,
klávesa, na kterou nikdo už nehraje.
Navzdory zvonění růžových mobilů,
staneš se největším ze všech mých omylů,
má slepá ulička na cestě do ráje,
klávesa, na kterou nikdo už nehraje.
Navzdory zvonění růžových mobilů,
staneš se největším ze všech mých omylů,
má slepá ulička na cestě do ráje,
klávesa, na kterou nikdo už nehraje.
|
Jitka Zelenková:
Jitka Zelenková:
Jitka Zelenková:
