Aj ráno, raníčko,
než vyjde sluníčko,
natáhnu si tričko
na útlé tělíčko.
V dost pěkným tělíčku
na hlavu čepičku,
stáhnu jí do čela,
zazpívám zvesela.
V tej ranní hodině,
na vodní hladině,
tam pluje, vesluje
vltavská plavkyně.
Loďka letí jako šipka,
dál od kačaty,
ej, já jsem členka veslařského
klubu regaty.
Já umím plavat, střílet,
co nedokáže leckterý muž,
já jsem ta žena světem hledaná,
zná mně už každý muž.
Já si vás, pánové,
takzvaní členové,
dovolím pozvati
až budu konati.
Veslařské závody,
za jarní pohody,
jestli nevěříte,
tak se přesvědčite.
Že moje lodička,
třeba je maličká,
nejdále dopluje,
nejlíp to dovede.
Loďka letí jako šipka,
dál od kačaty,
ej, já jsem členka veslařského
klubu regaty.
|