E K nám přišel jednou cizinec a H7 vtip řek na E pozdrav,
prej u nás v Tupodolech jsme A jen tupohlavej E dav
a že zdejší chytráci si A můžou hlavy lámat E dál
a nerozluští zázrak, co se v H7 Tupodole stal.
Loni v létě v Tupodole parna začaly,
je pětatřicet ve stínu a dusno zoufalý,
tam všichni v baru seděli a každý bál se hnout,
že by mohl každou chvíli žízní zahynout.
To ani nebyl žádnej mrak, spíš mlha solidní,
jó, ta když vlezla do ulic, tak v nich byla kolik dní,
ani kapka vláhy nespadla a sluníčko kdepak,
jen co by mohlo prorazit ten strašidelnej mrak.
Za mrakem žízně přišla na nás doba strašlivá,
pak chlapi práce nechali a sedli u piva,
ti všichni v baru seděli a každý bál se hnout,
že za pár kroků musel by tou žízní zahynout.
Až uvidíte velkej mrak, jak táhne přes pláně
s velkou bílou čepicí, jak pivo na džbáně,
pak všeho nechte, běžte pít a bůh vás zachovej,
ať nastane průtrž, vždyť ten mrak je žízňovej, žízňovej.
|