1. ADnes je pro mě černý, nejsmutnější E7ráno,
dopis dostal jsem, černě ozdobeAný.
Nevím A7ještě, co je tam uvnitř Dnapsáno,
když ho E7vidím, oči mám zaroseAný.
2. Tak tu sedím, v ruce mám to smutný psaní.
Máma píše, že si pánbůh tátu vzal.
Je teď sama doma, nemá nikde stání,
abych prej se zase domů podíval.
3. Kdybych šel hned nejrychlejší koně sedlat,
s větrem v zádech letět, chtěl bych jako blesk,
nemoh’ bych pro mámu nic jinýho dělat,
než ji otřít slzy, zahnat její stesk.
4. Vzpomínám si dobře na to krásný ráno,
když jsem mámě, otci lehce sbohem dal.
Táta řek mi, že prý mám v osudu psáno,
abych celej život do svejch rukou vzal.
|